Karel Zvára
oficiální osobní stránky
volby do veřejných funkcí

Společné kandidátky jako zdroj peněz?

neděle, 23. srpen 2009 13:35

Financování politických stran můžeme vnímat jako financování demokracie. Jak však může uspět politická strana, která nenajde prostředky na oslovení veřejnosti, aby jí sdělila svůj politický program? A jak může uspět strana, která má proti sobě finančně zajištěný kolos? Dnešním článkem zkusím objasnit, jak financování politických stran z veřejných prostředků funguje. Věnovat se budu jen financování v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Příspěvky "za volby" jsou stanovené zákony, které se vztahují k jednotlivým druhům voleb. V případě nadcházejících předčasných voleb jde o Zákon o volbách do Parlamentu ČR (v §31 a §85). Výsledek voleb se také promítne do dalšího financování činnost politických stran podle Zákona o sdružování v politických stranách.

V tomto článku ukáži, že hostování na cizích kandidátkách může být značně finančně výhodné, i pokud jsou programy takto sdružených kandidátů ve vzájemném rozporu (a tedy společná kandidátka získá méně voličů než by byl součet volebních zisků samostatných kandidátek).

Strany mají s volbami vydání, a to nejen v souvislosti s prezentováním vlastní činnosti a programu, ale také ze zákona - za každou kandidátku (tj. pro každý kraj) strana zaplatí 15.000 Kč. Pro přehlednost jsem vydání označil červeně.

Volby do parlamentu (shrnutí):

 popis  částka (Kč)
 "jednotka"  kdy

příspěvek na volební náklady

(§31 volební zákon)

 - 15.000   kraj s kandidátkou

před

volbami

příspěvek na úhradu volebních nákladů

(§85 volební zákon) - jen při překročení 1,5 %

 100   hlas  po volbách

stálý příspěvek - při dosažení 3 %, max. 10 mil.

(zákon o sdružování v politických stranách)

 200.000 

každé 0,1 % 

výsledku

 ročně
 příspěvek na mandát  900.000   zvolený poslanec  ročně

A nyní k nadcházejícím předčasným volbám. Proč strany hostují na svých kandidátkách "cizí" kandidáty? Důvody jsou v zásadě dva:

Prvním důvodem je, že koalice jsou zákonem znevýhodněny. §49 zákona o volbách do Parlamentu ČR výslovně říká, že za každého dalšího člena koalice se hranice zvyšuje o 5 procent (až do počtu 4 členů koalice, 4-členná koalice tedy potřebuje na vstup do sčítání 20% podporu voličů).

Druhým, ale podle mne mnohem důležitějším důvodem, je skutečnost, že financování politických stran není lineární vzhledem k volebnímu úspěchu. Pokud např. kandidují 3 strany, z nichž strana A získá 1 %, strana B 2,5 % a strana C 4,5 % z cca 5 milionů voličů, a pokud kandidáty budou voliči podporovat bez ohledu na to, jestli kandidují za "domácí stranu" nebo hostují na "cizí kandidátce", dopadne finanční výsledek v případě samostatného kandidování takto (za předpokladu, že kandidují ve všech krajích):

 strana  výdaje  příjmy
 A  14 x 15.000 = 210.000  0
 B  14 x 15.000 = 210.000  5 mil x 2,5% x 100 = 12.500.000
 C  14 x 15.000 = 210.000

(5 mil x 4,5% x 100) + (45 x 200.000) = 31.500.000

z toho 9.000.000 každý další rok do příštích voleb

(pro jednoduchost sčítám "zisk" z voleb i z "financování" do zisku z voleb, i když mohou být splatné jindy)

 Strana A tedy nejspíš zkrachuje (nebo to poplatí kandidáti), strana B bude "žít" a bude mít z čeho, strana C přesto, že nebude mít poslance, získá přes 31 milionů a 9 milionů ročně, které jistě použije na další rozkvět strany.

Pokud by platilo, že výsledek se společnou kandidátkou bude stejný jako součet výsledků samostatně kandidujících stran, získala by "hlavní" ze stran za 8 % (předpokládám 10 poslanců) celkem: 40 + 10 + 9 = 59 milionů Kč a 19 milionů každý další rok. Náklady zůstávají na 210 tisících před volbami.

Oproti situaci, kdy strany kandidují samostatně (celkový "zisk" je 43,37 mil. jednorázově a 9 mil každý rok) je společná kandidátka značně výhodnější: celkový "zisk" činí 58,79 mil. jednorázově a 19 milionů každý rok, navíc mají i pár poslanců v parlamentu (které by neměly, kdyby neobešly volební zákon a ustanovení o koalicích).

Dokonce i kdyby celkový zisk byl 6 % (tedy úbytek o 2 procentní body v důsledku hostování) a pět mandátů, získají takto seskupené strany jednorázově 30 + 10 + 4,5 = 44,5 mil. Kč jednorázově a 14,5 mil. ročně, tedy i v takovém případě získají o 1,13 mil. Kč navíc jednorázově a 5,5 mil. Kč navíc ročně.

Jaké z toho plyne poučení? Zisk z hlasu je větší u větších stran (získají navíc peníze za mandát) a hlas vhozený pro stranu, která získá alespoň 1,5 % není ztracený. Už proto, že podpoří její další činnost. A také to znamená, že hostování na cizích kandidátkách nemusí být kvůli společnému programu a snaze získat poslance, aby jej mohli prosazovat, ale prostě jen kvůli penězům. Předpokládám, že jsou takto se "spojující" strany alespoň natolik vzájemně férové, že se před volbami dohodnou na klíči, kterým si finanční zisk z voleb a na činnost strany rozdělí.

Rozhodněte se sami, komu tu stovku hodíte do urny (nebo víc u větších stran).. Platíme to ze společné kasy. Mimochodem, ročně nás financování politických stran vyjde zhruba na miliardu (včetně příspěvků za volby do EP a za zastupitele v komunálních volbách).

Pokud máte dostatek času, můžete si zkusit spočítat, kolik peněz jsme do demokracie investovali financováním stran, které byly úspěšné v minulých volbách (2006). Údaje o volební účasti, mandátech a volebním výsledku najdete na www.volby.cz .

Pevně doufám, že v článku nemám zásadní chybu. Pokud byste snad nějakou našli, napište. Uvedu to na pravou míru v diskusi. Po uveřejnění článku jej totiž již není možné měnit.

Článek vyšel 23. srpna 2009 na blogu iDNES.

Karel Zvára, 2017 - RSS