Karel Zvára
oficiální osobní stránky
daň demokracie

Chci odluku státu a církví - všech církví

středa, 23. září 2009 16:15

A nemusí to být hned. Počkám klidně i deset let, protože mi je jasné, že z procesních důvodů a pro zachování alespoň nějaké stability to rychleji jít ani nemůže. A nepíši jen o církvích, které se tak samy nazývají. Považuji totiž za církev každou organizaci jejíž základ tvoří přesvědčení. Náboženské, politické, jakékoliv.

V definici církve se evidentně rozcházím s Wikipedií. Ta totiž církev definuje několika způsoby, vesměs jako společenství křesťanů. V definici státu se však s Wikipedií vcelku shodnu . Kritéria státu stanovené konferencí v Montevideu (1933) jsou: obyvatelstvo, území, státní moc a schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy.

A právě ta návaznost na území a obyvatelstvo spolu s nástroji pro realizaci moci a schopností vnější spolupráce ve mě probudily pochybnost. Vždyť stát provádí spoustu činností, které s územím tak docela nesouvisejí. Jde o celou problematiku sociální politiky, zdravotnictví, školství i dalších oborů. Obecně jde o transfery, které ve svém rámci stát provádí. Pro laiky: Část peněz, které stát vybere z daní, předá jiným občanům. Jde o důchody, sociální dávky, systém zdravotního pojištění (platba pojistného má charakter daně z příjmů, transfery jsou předávány těm, kdo čerpají zdravotní péči - pojišťovny z vybraných "daní" zdravotní péči platí).

Neustále zde bojují politické strany, které se v zásadě shodnou na většině problémů s pevnou vazbou k území, ale do krve se hádají o transfery. Téměř všichni se shodnou na tom, že je potřeba budovat a udržovat infrastrukturu. Také se většina stran shodne na tom, že potřebujeme soudy, armádu a zahraniční politiku. Jistě se shodnou i na tom, že obce potřebují daňové výnosy, aby zajistily vlastní infrastrukturu - tedy již zmíněné ulice, kanalizaci a podobně.

Do krve se však politické strany pohádají ve chvíli, kdy přijde na transfery. Červení by (po zkušenostech a podle názvu) nejraději všechen získaný majetek vybrali a znovu "spravedlivě" rozdělili. Oranžoví by zase dávali spoustu a co nejvyšších dávek a ty hodně vydělávající (kteří jistě dávky také jednou budou potřebovat) by co nejvíce zdanili (je přece správné bohatým brát a chudým dávat). Modří tak průzrační nejsou, ale když jde o velké zakázky, je v zásadě jedno, jaké je téma ("hlavně to udělat formálně správně a ať nejsou ty konkurenční nabídky nižší než ta předpokládaná vítězná"). No a zelení by asi nejraději kontrolovali, regulovali a zdanili vše, co vypouští CO2. Upřímně, nechci za chvíli platit za každý výdech (budeme si kupovat dýchací povolenky?).

Přitom by přece bylo krásné umožnit každému žít tak, jak sám chce. Ať si červení odvádějí 100% daň z příjmů a rozdělují si to mezi sebou. Ať si oranžoví daní majetek třeba 10% ročně a mají bohatý sociální systém s bezplatnou zdravotní péčí (tj. jejich pojišťovna ať jejich péči hradí). Ať si zelení třeba chodí pěšky. No a modří se mohou složit na nějaké ty "veřejné zakázky", i když se obávám, že to bude postrádat kouzlo prostředků od nedobrovolných dárců. Krajní libertariáni ať si klidně neplatí žádné daně, ale ať nečekají, že jim společnost automaticky v nesnázích pomůže nebo nedejbože že jim uhradí nějakou zdravotní péči.

Samozřejmě by asi nebylo jednoduché přejít od jedné takové církve k druhé. Takový člověk, který celý život neodváděl daně (a nebyl tak například členem církve oranžových) nemůže čekat "společenský" důchod ani bezplatnou zdravotní péči, leda by se s církví domluvil a své členství smluvně uhradil ("tady máte 50 milionů a odteď budu oranžový - tak se o mě postarejte").

Je jasné, že jeden systém nebude vyhovovat všem. Tak ať se každý přihlásí k tomu svému a žije podle něj. Vlastně kromě krajních libertariánů, ty vlastně žádnou organizaci ani potřebovat nebudou. Bude tak vedle sebe moci bydlet rovnostářský červený, na doživotí zajištěný oranžový i zcela samostatný libertarián bez zajištění. Proto chci odluku státu a církví, i těch politických.

Je v tom i velká porce požadavku na svobodu, ať ji má nejen ten, komu aktuální systém vyhovuje, ale i ostatní. Proč ne, pokud je to technicky proveditelné?

Stát a samospráva budou nadále moci zajišťovat vše co se váže k území. Infrastrukturu, na místní úrovni kanalizaci a podobně. Stát tak bude alespoň 10x menší, pokud jde o peníze, se kterými hospodaří. A čím menší cizí peníze, se kterými hospodář hospodaří, tím menší korupce. Členové jednotlivých církví mohou ty ostatní náklady platit ze svého podle pravidel církve. A budou je jistě platit rádi, chtějí přece všechny církevní výdobytky a jsou přesvědčeni, že právě ten jejich způsob je správný.

No a pokud snad některá církev "nepřežije", můžeme začít spekulovat o tom, proč nepřežila. Nabízím první hypotézu : byla postavena na okrádání a ti okrádaní do ní nevstoupili, takže církev jaksi nedokázala financovat svoji činnost..

Co si o takové odluce státu a církve myslíte? Předem děkuji za věcné komentáře. Pro ostatní přispěvatele posílám návod jak co nejlépe argumentovat a vyhnout se při tom skutečné diskusi.

Článek vyšel 23. září 2009 na blogu iDNES.

Karel Zvára, 2017 - RSS