Karel Zvára
oficiální osobní stránky

Doublethink Evropské unie hrozí spálenou zemí

pondělí, 4. květen 2015 10:25

Minulý týden byl bohatý na události, které ukazují budoucí směřování Evropské unie i jednotlivých členských států EU. Ukazuje se, že se nejsilnější politické proudy v EU snaží tvrdě převzít vedení a zlikvidovat zbytky svrchovanosti členských států, možná i za cenu spálené země. Že používám silná slova? Vážil jsem je dlouho a obávám se, že slabší výraz by nevystihl podstatu problému.

Efektivní obcházení národních parlamentů

Mohl bych napsat, že jsme (Svobodní) před tím varovali, ale proč? Minulost nezměníme - a z toho důvodu mne nezajímá víc, než jako historický pramen pro poučení do budoucnosti. Co se tedy stalo? Bylo změněné nařízení (původně 2007/46/EC o typovém schvalování vozidel), které nyní nově požaduje nainstalovaný systém eCall, bez možnosti deaktivace (tento pozměňující návrh byl v Evropském parlamentu odmítnut). Tento systém může sice zachraňovat životy, může však mít i negativní důsledky - to bude záležet na tom, jak bude technologie provedena.

Jedním druhem negativního důsledku jsou falešná pozitiva, tedy zprávy o nehodách, které nejsou zdaleka tak závažné, jak je systém vyhodnotil. Záchranáři, kteří se k takové nehodě dostaví, mohou chybět jinde. Druhý druh negativního důsledku spočívá v implementaci. Tedy zda půjde třeba jen o povinný systém přivolání pomoci, o tachograf, který zaznamená dění před srážkou nebo třeba o systém, který bude vyhodnocovat jízdu průběžně, zasílat data pro vyhodnocení bezpečnosti jízdy pojišťovně, úředníkům pro ukládání pokut za překročení rychlosti nebo (v ještě horším případě) pro sledování politických a ekonomických konkurentů právě vládnoucích mocenských skupin. Zrovna takové sledování již existuje na úrovni EU při mezistátním obchodním styku (VIES) a brzo bude existovat i u nás v podobě hlášení k DPH a Elektronické evidenci tržeb (EET).

Evropská unie má přitom ve Smlouvě o Evropské unii jako jednu z hlavních zásad stanovený princip subsidiarity. Tedy princip, podle kterého by se každé rozhodování mělo odehrávat co nejblíže k občanům. Pokud možno tedy ne na úrovni Evropské unie, dokonce - pokud je to možné - ani ne na úrovni národního parlamentu, ale přímo na místní úrovni. A já dodávám, že ani tam ne, pokud o věci může rozhodnout přímo dotčený občan. Vždyť eCall již existuje, například automobilka Ford jej běžně prodává pod názvem Ford SYNC. Ten rozdíl oproti schválenému EU eCallu je v tom, že ten, kdo o jeho instalaci/aktivaci rozhodne, je majitel vozu. K tomu nepotřebuje patrona, který rozhodne za něj.

Přikázání imigrační politiky

Za ještě horší považuji deklaraci Evropského parlamentu (pod kterou se svým hlasem PRO podepsalo i několik europoslanců za Českou republiku), která požaduje stanovení závazných kvót pro přijímání uprchlíků.

Imigranti - jaké vlastně chceme? (28. dubna 2015)

Každá ze zemí Evropské unie má svoji imigrační politiku i demografické složení obyvatelstva. Také má historicky podmíněnou kulturu, která je jiná ve Španělsku, Francii, České republice a například v severských zemích. Doposud měly za svoji imigrační politiku odpovědnost jednotlivé národní státy. Česká republika byla opatrná, imigranty nelákala, ale byla otevřená těm, kteří se o sebe dokáží postarat - tedy těm, kteří do České republiky přicházejí pracovat (a tedy být užitečnými pro sebe i pro ostatní) a ne těm, kteří by se chtěli stát dávkovými rentiéry. Vždyť v České republice je pro získání občanství zapotřebí deset let legálně bydlet (a starat se o sebe) a bez občanství nejsou ani žádné dávky. Jiné země se rozhodly imigranty lákat, někdy třeba proto, že již mají v populaci velké množství dřívějších imigrantů, kteří mají volební právo, a tak je podpora imigrace snadným nástrojem pro populistickou politiku.

Právě proto nacházejí čeští policisté nelegální migranty v autobusech, kamionech i vagónech na cestě do Německa či na sever Evropy. Ti imigranté z "transportů" dobrovolně nevystupují v České republice, protože vědí, že u nás na ně žádné dávky nečekají.

To, zdá se, brzo skončí. Budou-li na základě rezoluce přijaty (např. přímo účinným nařízením) povinné kvóty, přijdou k nám imigranti, ať je budeme lákat nebo nebudeme. Jim se to také líbit nebude, pokud nedostaneme (shora - od Evropské unie) přikázáno jim platit život. Nový přístup k imigrantům, kteří přijíždějí přes Středozemní moře, dává i další zprávu: Stačí, když nastoupíte na loď, a až se začnete potápět, tak vás vyzvedneme a rovnou se o vás postaráme. Cesta k imigraci se zjednodušuje.

Aby bylo jasno, nemám nic proti jiným lidem, pokud se nepokoušejí útočit na mojí rodinu, můj majetek a totéž vůči lidem, které jsem ochoten také bránit (třeba sousedy, a to i vzdálenější - ne jen u nás v ulici). Znám spoustu imigrantů, i když jsou obvykle spíš ze zemí bývalého Sovětského svazu a z Asie (především z Vietnamu a Číny).

Je to podobné jako s tím eCallem. Princip subsidiarity je jen na papíře a skutečností je centrální rozhodování - a v tom tkví doublethink Evropské unie. Národní parlament nedělá už skoro nic jiného, než že implementuje směrnice, které přece implementovat musí, protože jinak bude Česká republika popotahována a pokutována Evropskou unií. Rozhodují o nás jiní, teď už ne "z kraje", ne "z Prahy", ale především "z Bruselu" a možná i odjinud. Podobně, jako kdysi "z Moskvy".

A co ta spálená země?

Nevím a asi nemohu s jistotou vědět, co vede hlavní hybatele politiky v Evropské unii k tomu, aby do Evropy ve velkém posílali chudé imigranty, navíc s pobídkou "my se o vás postaráme". Musejí si přece být vědomi toho, že vytvoří silnou skupinu lidí, kteří nebudou zvyklí starat se o své živobytí a kteří se budou snažit tento stav zachovat. Události ve Francii v roce 2005 ukázaly schopnosti takových komunit docela jasně.

Musejí si přece být vědomi toho, že taková situace vytvoří ideální podmínky pro populisty, jak cílící na "nové občany" (zvyklé na život z dávek), tak cílící na "staré dobré starousedlíky" (kteří se přece nemají nechat vykořisťovat těmi nově příchozími). Možná se tak vytvoří silný proud etnické nenávisti, jaký se kdysi po dlouhou dobu tvořil proti židům, a který vyvrcholil holokaustem. To snad nikdo nechceme.

Divide et impera je přeci strategie stará jako lidstvo samo. Nenechme se vtáhnout do hry na my a oni třetí stranou, která jen chce upevnit a posílit svoji moc. Starejme se o svá živobytí a pomáhejme si navzájem. Nepotřebujeme pasáka, který nám chce vnutit to, o čem tvrdí, že je pro nás dobré.

Karel Zvára, 2017 - RSS