Karel Zvára
oficiální osobní stránky

Mé hlavní postoje

stát | daně | dotacevlastnictví | obranazahraniční politika (vč. EU) | zdravotnictvípráce a podnikání

„Někdy dochází k tomu, že lidé používají sílu nebo využijí podvodu, aby ostatním odebrali jejich majetek v rozporu s jejich vůlí a bez jejich dobrovolného souhlasu. Použití síly k odebrání života je vraždou, zbavení člověka svobody se nazývá otroctví a odebrání majetku je krádeží. Není rozdíl mezi tím, jsou-li tyto činnosti vykonávány jedním člověkem, mnoha lidmi, kteří jednají proti menšině, nebo dokonce úředníky v honosných úřadech.“ (Ken Schoolland, Podivuhodná dobrodružství Jonatana Gullibla)

Tato část mého webu je textově vcelku náročná. Každá stránka je uvozena stručným, heslovitým shrnutím. Hesla je třeba vykládat v kontextu podrobného textu.

Shrnutí

Svoboda jako princip

Domnívám se, že svoboda představuje dodržování principu neiniciace násilí vůči jiné osobě a že součástí svobody je i odpovědnost. Jsem příznivcem konceptu soukromého vlastnictví. Myslím si, že každému náleží to, co získal od jiného bez použití násilí, co získal z přírody bez násilí vůči jinému, stejně jako co sám vytvořil. Vlastnictví má přitom své podmínky, aby bylo vymahatelné. Myslím si, že nelze vlastnit nic, co nelze ohlídat. Je tak například možné vlastnit nosič informací (např. flashdisk), ale ne samotnou informaci. Ochrany předané informace lze podle mne bez násilí dosáhnout jen smluvně.

Domnívám se, že společnost má tendenci zajišťovat vypořádání společných věcí i proti vůli minority, myslím si však, že by tak měla činit v co nejmenším nezbytném rozsahu. Legitimita takového "násilí" (v uvozovkách proto, že je v takovém případě nepatrné) je podle mne tím menší, čím větší odpor k ní jednotlivci projevují. Například ve společenství mravenců se nejspíš nikdo nebouří proti místnímu socialismu. A pokud ano, prostě se nevrátí do mraveniště a dost možná brzo zemře - což je asi v pořádku, když vzal svůj osud do svých rukou. Míra nespokojenosti obyvatelstva (i jednotlivců) tedy podle mne odráží nelegitimitu vlády, a to buď vůči obyvatelstvu jako celku nebo vůči jednotlivcům. Tolik k postoji a mému vidění světa, nyní již prakticky, neboť žijeme ve světě, který je od takto popsaného ideálu velmi vzdálen.

Dnešní uspořádání společnosti je z velké části založené na minulosti. Lidé mají, podle mých zkušeností, velkou setrvačnost a neradi vyměňují staré a ověřené za nové a nevyzkoušené. Přitom za nové a nevyzkoušené přirozeně často považují cokoliv, co sami nezažili. Vše ostatní je přece z druhé ruky.

Svoboda jako směr

Znám dva druhy zastánců svobody, ne podle toho, co uznávají (na tom se často shodnou), ale jak k tomu chtějí dojít.

Jedni se snaží definovat "jak je to správně" a představovat svoji vizi. Mezi ně nepatřím, protože si myslím, že nikdo, a asi ani oni, nedohlédnou všech důsledků své vize. Je to podobné jako snažit se určit, jakou skutečnou hodnotu by mělo běžné lékařské vyšetření v úplně deregulované společnosti. Ekonomické vztahy mezi lidmi i motivace by byly natolik jiné, že si je sám nedokáži dostatečně přesně představit. Tito lidé vidí a prezentují nějaký "cíl".

Druzí poměřují návrhy se současným stavem a zkoumají, zda jdou ve směru zvýšení svobody. Tito lidé se orientují podle "směru" či "vektoru" a k nim se hlásím. Je to podle mne i praktické, neboť svoji představu mohu mít stejnou třeba jen já nebo já a deset dalších lidí. Takto malý počet však nikdy nezíská sílu potřebnou k prosazení změn ve společnosti. Ovšem "směr" mohu mít společný s mnoha dalšími lidmi. S lidmi, kteří třeba nechtějí dotační systémy, ale jinak se jim paternalistický stát docela líbí. S lidmi, kterým jsou dotační systémy ukradené, ale kterým se z nějakého důvodu nelíbí členství ČR v Evropské unii. Mně se nelíbí také, i když někdy z jiných důvodu než jiným. Takto definovaná skupina má mnohem větší lidský potenciál, i když se po dosažení částečného úspěchu může snadno rozdělit na více proudů - například po vystoupení ČR z Evropské unie asi nebudu ve stejné skupině s těmi, kdo mají rádi přerozdělující paternalistický stát a už se mnou ani nemají společný cíl ve vystoupení ČR z EU.

Princip poměřování směru změny se směrem k naplnění principů svobody, jak je vnímám, považuji za svoji hlavní filosoficko-politický pohled.

Opt-out jako metoda

Aby bylo možné důsledky pohledu vůbec realizovat, je zapotřebí mít také představu o metodě prosazování. Tedy o tom, jaké konkrétní návrhy lze od konkrétního politika čekat. Mojí hlavní metodou je "opt-out". Tedy odstraňování státních regulací a agend postupně, vyčleněním ze státu a především odříznutím od povinnosti a daňového financování. Samotným zavedením opt-outu se všichni současní účastníci automaticky stanou členy nástupnické organizace, která se už financuje sama. Pokud byla financovaná z daní, právě tato část se stejným způsobem přesune do nástupnické organizace. Z té však, narozdíl od státu, lze vystoupit, pokud si její člen nepřeje financovat (a také čerpat) její služby. Tím se z původně státní agendy stane plně soukromá a samofinancovaná činnost. Musí přitom však dojít k odpovídajícímu snížení daňové zátěže.

 

Karel Zvára, 2017 - RSS