Karel Zvára
oficiální osobní stránky

Dotační přerozdělování

Daně jako předpoklad

Dotace je vlastně darem od státu či podobné entity, nehledě na to, zda má nebo nemá jeho poskytnutí nějaké podmínky. Ovšem stát není živoucí bytost, nedokáže sám vytvářet žádnou hodnotu. Cokoliv stát někomu dá, to musí někomu (jinému) vzít. Dotace jsou tedy podmíněné daněmi či něčím podobným (např. "státním vlastnictvím" půdy či nerostných surovin).

Potřeba brát jednotlivcům majetek pro samotnou existenci dotačního systému je jeho první špatností.

Jako systémová korupce

 Ti, kteří jsou v dotačním systému zběhlí a dokáží se vyhnout jeho nebezpečím (čtěte níže), se mohou stát na dotačním systému závislí. Mohou ztratit schopnost nabízet své zkušenosti, schopnosti a práci na volném trhu. To je nebezpečné zvlášť tehdy, pokud mají přímý vliv na rozsah či samotnou existenci dotačního systému. Proto se Svobodní pevně drží požadavku na zrušení financování politických stran státem. Systémová korupce zákonodárců a těch, kteří mají na zákonodárství vliv je druhou špatností dotačního systému.

Škodlivé i pro příjemce

Pro někoho, kdo s dotacemi nemá zkušenost nebo o nich nepřemýšlí do hloubky, je dotace jen "peníze pro příjemce". Jenomže to je podobně zjednodušující a nepravdivý pohled jako dojem prvňáčka, který si myslí "když jsme si u paní prodavačky koupili věci za tisíc korun, tak si paní prodavačka vydělala tisícovku". Jenomže i když paní prodavačka provozuje maloobchodní živnost, musí buď platit nájem, nebo se vzdává ušlé příležitosti (pokud je ta prodejna jejím majetkem - může ji přece pronajmout). Také ty věci sama nevyrábí, obvykle je nakupuje u některého velkoobchodníka. Musí platit elektřinu, daně a vše další. Z té tisícovky jí možná zbude 50 korun. To ten prvňáček zjistí, až mu to někdo vysvětlí (bude-li ochotný poslouchat) a v horším případě si to bude myslet i v dospělosti a při každém nákupu si pomyslí, jak je ten ošklivý parazitní podnikatel nenažraný. (v jeho očích přece vydělává desetitisíce denně)

S dotacemi je to podobné. Když odhlédnu od principiální špatnosti, za kterou považuji odebrání (bez souhlasu) prostředků jedněm, aby mohly být dány jiným i od zřejmého pokřivování trhu zvýhodňováním jedněch na úkor druhých, zůstává tu ještě aspekt "co to přinese příjemci dotace". Tu dotaci, samozřejmě. Ale nejen tu. Obvykle to přináší povinnost podrobit se celému dotovanému projektu se všemi podmínkami a (až na výjimečné případy) to spolufinancovat. To platí i u zemědělských dotací, kde (snad kromě platby na plochu) se zemědělci také musejí podrobit státnímu (či EU) diktátu. Jenomže v mnoha odvětvích platí, že kdyby se podnikatel dotačnímu systému nepřizpůsobil, bude vytlačen z trhu neférově levnější (dotovanou) konkurencí. Ve výzkumu je to podobné, stát historicky dává do výzkumu mnoho peněz (a tak konkuruje komerčnímu výzkumu za peníze všech - jak těch, kteří to nechtějí platit, tak i těch, kteří provádějí konkurenční výzkum na své náklady - a odvádějí daně na podporu své konkurence).

Níže si přečtěte, proč si myslím, že škodlivost i samotným příjemcům dotací je třetí špatností dotačního systému.

Proč by podnikatel měl nechtít dotaci (na příkladu)

Níže uvedené není mojí vlastní zkušeností, je to fikce. Ovšem založená na poznatcích získaných právě v souvislosti s účastí na dotovaném projektu. A na poznatcích získaných od jiných dotovaných firem.

Píše se rok 2014. Řekněme, že máte firmu a pracujete v oboru informačních technologií. Je možnost postavit housingové centrum třeba v krajském městě. Podáte projektovou žádost, zdůvodníte to "úsporou nákladů" (nájemci nebudou muset jezdit až do Prahy) i "zaměstnaností" (datové centrum přece potřebuje aspoň pár zaměstnanců) a dostanete dotaci. Znáte ceny, víte, že za konektivitu, elektřinu a místo v racku pronajmete řekněme za 2 tisíce korun. A spočítáte si, že když to nabídnete o pět stovek levněji, v současné chvíli se vám to brzo zaplní. Dvouletý projekt s tříletou dobou udržitelnosti je přijat a vy už se těšíte, jak s tím v lednu 2015 začnete. Máte připravené prostředky, abyste to do vyúčtování zaplatili sami (obvykle se refunduje až zpětně) nebo předjednaný provozní úvěr v bance.

Píše se rok 2015. Vše jde, jak jste si představovali. Stavíte halu, instalujete protipožární systém, platíte dodavateli elektřiny za zvýšení výkonu, kupujete dieselagregáty, aby servery fungovaly, i když při blackoutu bude v okolí svítit jen nemocnice (která má také dieselagregáty). Stavba proběhla v létě, na začátku zimy kolaudace, v zimě dovybavování. Příští leden otvíráte.

Je leden 2016. Otevíráte s velkou pompou, ale zákazníci se moc nehrnou. Cena kapacity zase klesla a všichni teď jdou do virtualizace. Maximálně 10 procent racků vypadá, že by šlo pronajmout. Snižujete cenu, teď už je housing jen za tisícovku měsíčně, snad to nějak finančně přežijete. A investujete další peníze do vlastního hardware, protože zákazníci chtějí spíš pronájem serverů nebo rovnou "místo v cloudu". Kdybyste to jen tušili, když jste psali projekt. Klidně jste tam mohli napsat "na servery a disková pole", k čemu mu teď bude tolik racků s odděleným přístupem po čtvrtinách, když většinu jich zákazníci fyzicky nikdy neuvidí? První rozhodování mezi špatným a špatným: zkusit se dohodnout s bankou na investičním úvěru a vrátit dotaci spotřebovanou na výstavbu haly a dělat to podle nové situace na trhu, "jít podle projektu" a úspěšně uplatnit náklady? Banka investiční úvěr neschválila, protože docela rozumně předpokládá, že se situace na trhu zase může změnit a moc nevěří, že se IT služby rychle v tomto regionu rozvinou. A pokud ano, stejně by podnikatel musel čelit dotované konkurenci - do toho rizika banka nejde. Možná tedy zkusíte navrhnout změnu projektu - a tak píšete návrh, že holt budete mít méně zaměstnanců (a tedy méně mzdových výdajů), ale za ušetřené peníze nakoupíte servery a disková pole pro vlastní cloudové řešení a managed servery.

Varianta A: Poskytovatel návrh schválil

Hurá. Je sice už duben, ale i tak to snad zvládnete. Projekt vám končí přece až v prosinci. Je to z větší části z veřejných peněz, musíte vyhlásit otevřené nadlimitní výběrové řízení. Má štěstí, nikdo vám do toho "nehodil vidle" (nenapadl u ÚOHS) a kupujete počítače a pole v listopadu. Jenomže služby, o které je zájem, jste začali poskytovat později, než jste původně plánovali. Místo na managed serverech a v cloudu poskytujete v rámci "promo akce" skoro za hubičku. Musíte, jinak byste nesplnili kvantitativní kritéria projektu (počet zákazníků, zákazníky pronajaté místo na discích, objem internetového provozu) a museli byste vrátit celou dotaci. S financemi jste už na dně, aspoň že vám snad za chvíli proplatí část výdajů z roku 2016.

Je rok 2017. Už nejste dotovaní, ale máte ten zatracený závazek "udržitelnosti". Stůj co stůj musíte zaměstnávat těch 20 lidí, stůj co stůj u sebe musíte udržet aspoň tolik klientů a v takovém objemu, jak jste je získali "na služby zdarma". A poskytovatel vám už nedá ani vindru. Ba co hůř, musíte to zvládat následující tři roky, i když o vaše služby je zájem jen tehdy, pokud budou skoro zadarmo. Budou to hodně krušné tři roky. Pokud to nezvládnete, budete muset zpět do státního rozpočtu odvést celou částku toho, co získali.

Varianta B: Poskytovatel návrh neschválil

Jste v háji. Máte budovu, v ní vybavení, které nedokážete pronajmout tak, abyste splnili podmínky dotačního programu nebo aby se vám to rozumně rychle zaplatilo. Neplníte kritéria, finanční úřad vám předepisuje odvod do státního rozpočtu na nedodržení podmínek poskytnutí dotace a firma jde do konkurzu. Hala se prodá za čtvrtinu toho, co stálo její vybudování. Čelíte i osobní odpovědnosti, protože se mu zatím nepodařilo vrátit celou dotaci (vždyť za ní nakoupil něco, co se za podobnou cenu nedá prodat). Co že je to "poškození finančního zájmu Evropské unie"?!?

Tak co, líbí se vám to? Takové vyhlídky jsou skutečným důvodem, proč nikdy nejít do žádné veřejné dotační podpory. Nejen, že je systém zlodějský (na straně vstupu, tj. zdaněním) a poškozující druhé (konkurováním za jejich peníze), ale často i značně nebezpečný pro samotného dotovaného.

 

Karel Zvára, 2017 - RSS