Karel Zvára
oficiální osobní stránky

Práce a podnikání

Dnešní stát se významně účastní i dění v přirozené lidské činnosti - práci, ať už je konaná podle příkazů nadřízeního (tzv. "závislá činnost") nebo na vlastní riziko (podnikání).

O práci se "stará" ministerstvo práce a sociálních věcí, o podnikání zase především ministerstvo průmyslu a obchodu. Speciální postavení mají odbory.

Můj pohled na práci a obchod

Myslím si, že práce a její plody mají smysl jen tehdy, pokud o ně má někdo zájem. Pokud slouží svému tvůrci nebo se někdo jiný dokáže s tvůrcem dohodnout na směně a tak plody jeho práce získá. Práce, ať je jakkoliv velká, pokud není nikomu k užitku, nemá hodnotu. Zda je někomu k užitku se pozná snadno - buď ji provádí tvůrce pro sebe (potom do jejího užitku nikomu jinému nic není) nebo ji od tvůrce někdo získá směnou.

Práci ve smyslu závislé činnosti považuji jen za jeden z běžných druhů dobrovolných závazků. Jeden člověk se dohodne s jiným člověkem, dá mu svůj čas, svolení ho úkolovat a za to pobírá mzdu. Nic víc, nic méně. A neplatí to jen pro jednotlivce, platí to i pro skupiny jednotlivců, třeba organizované v organizacích.

Práce a podnikání jsou tedy podle mne rovnocenné. V závislém vztahu zaměstnanec prodává svůj čas a své výsledky v daném čase. V podnikání jde zas o směnu výsledků činnosti dodavatelů (např. práce) s jinými. V malém podnikání (u tzv. osob samostatně výdělečně činných - OSVČ) jde vlastně o spojení obojího. Živnostník pracuje a zároveň je sám sobě zaměstnavatelem, který výsledky práce prodává.

Směna - zázrak ekonomie

Směna či obchodní vztah je dobrovolně uzavřená smlouva mezi dvěma subjekty. To, že ty dva subjekty směnu provedly, znamená, že ji oba považují za výhodnou. Při svobodné směně se nic neztratí (není tam žádný úředník, který by ji musel administrovat a zkontrolovat), při té skutečně se bohužel "ztratí" administrativní náklady (vyúčtování, zkontrolování, potom dokládání při kontrole..). A proto jde o zázrak ekonomie - pouhou dohodou dvou (či více) dojde ke zvětšení užitku ve společnosti a přitom na tom vůbec nikdo netratí.

Zaměstnanec i zaměstnavatel jsou na jedné lodi

Zaměstnavatel si bez zaměstnanců klidně může obchodovat, ale pokud jde o výrobní společnost nebo společnost poskytující služby, za chvíli nebude mít co prodávat. Zaměstnavatel se bez zaměstnanců neobejde, leda snad, že by se stal živnostníkem a vedle obchodu také vyráběl a sám služby poskytoval. Podobné je to se zaměstnanci - ti zas, pokud chtějí pracovat jako zaměstnanci a ne živnostníci, potřebují zaměstnavatele, který by si kupoval jejich čas a výsledky jejich práce v tomto nakupovaném čase. Zaměstnanec a zaměstnavatel se navzájem potřebují.

Zlepšující se produkce zaměstnance (za předpokladu, že to, co vyrábí, se daří prodávat) zase zlepšuje výsledky zaměstnavatele. Zaměstnanec je tedy pro zaměstnavatele užitečnější a je ochotný za něj zaplatit zvýšenou cenu. Ale pochopitelně nechce - kdo by také utrácel víc než musí? V konkurenčním prostředí však musí, protože jinak hrozí, že zaměstnanec pracovní vztah ukončí a půjde pracovat ke konkurentovi, který je ochotný zaplatit víc.

V konkurenčním prostředí lze předpokládat, že na obou stranách trhu (poptávka po práci, nabídka práce) je víc subjektů, které si navzájem konkurují. Ani zaměstnavatelé ani zaměstnanci tak nejsou v lepším postavení než druhá skupina. Ono dokonce ani o žádné proti sobě stojící skupiny nejde. Jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé mají přirozený zájem na úspěchu, protože z něj oba získají.

První kroky

Ve volbách usiluji o mandát poslance Parlamentu České republiky, abych získal vliv na legislativu ČR. Co bych tedy prosazoval?

Deregulace závislé činnosti

Současné pracovní právo a související regulace jsou velmi přísné a téměř se od nich nelze odchýlit. Pokud někomu vyhovují, ať je klidně používá jako vzor. Za problém považuji, že se jimi musí držet každý vztah, který má znaky závislé činnosti (tj. i tzv. Švarcsystém). Nikdo by neměl být nucen uzavřít smlouvu za podmínek, které mu nevyhovují. Vlastně důsledkem současné přísné regulace je zvyšující se nezaměstnanost. Zaměstnavatelé se bojí přijmout nového člověka, protože je obtížné a nákladné pracovní vztah ukončit. Tento systém tedy sice dává výhodu těm, kteří jsou zaměstnaní (že je těžko lze propustit), ale na úkor těch, kteří práci hledají (a z uvedených důvodů je zaměstnavatelé nechtějí - a pokud ano, tak je vyhodí na konci zkušební doby, pokud se neosvědčí jako naprosto výjimečně dobří a cenově výhodní zaměstnanci). Řešením je svobodná pracovní smlouva, tedy možnost uzavřít smlouvu o závislé činnosti mimo regulaci zákoníku práce.

Snížení daňové zátěže

Pro zaměstnavatele je důležitá celkové cena zaměstnance, tedy veškeré náklady, které ze zaměstnání plynou. To je nejen hrubá mzda, ale také povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění zaměstnavatelem (v roce 2015 to je 34 % z hrubé mzdy nad její rámec), prvních 14 dnů nemoci zaměstnance, povinná dovolená/svátky a samozřejmě povinné odstupné a náklady za nepotřebného zaměstnance ve výpovědní době. Tvrdit, že "cena práce" odpovídá hrubé mzdě je podobné jako tvrdit, že cena zboží v maloobchodě (třeba potravin, které si nakupují domácnosti) je cena bez DPH. Není, tu DPH musíte zaplatit stejně jako zaměstnavatel musí uhradit náklady nad rámec hrubé mzdy. Snížení daňové zátěže by tedy mělo (vlivem konkurence) vést ke zvýšení mezd bez zvýšení nákladů zaměstnavatelů.

Zjednodušení daňového systému

Současný daňový systém velmi složitý, zvlášť daň z příjmů. To je také hlavní důvod, proč Svobodní kdysi navrhli daň z příjmů úplně zrušit a spočítali, jak i přesto vyrovnat státní rozpočet. V dnešní době je systém daní z příjmů (daň z příjmu fyzických osob, zdravotní pojištění i sociální pojištění) odlišný pro zaměstnance a pro osoby samostatně výdělečně činné. Živnostníci se například nemusejí účastnit nemocenského pojištění. Navrhuji, aby se nemocenského pojištění nemusel účastnit nikdo, tedy aby větší volnost v rozhodování, kterou mají dnes živnostníci, měli i zaměstnanci.

 

Karel Zvára, 2017 - RSS