Karel Zvára
oficiální osobní stránky

Vlastnictví

Shrnutí

Dojem a skutečnost

Mezi významné prameny práva patří Římské právo, které docela hezky definuje vlastnictví pomocí znaků:

No a podívejme se nyní, zda u věcí, které považujeme za své vlastnictví, můžeme tato práva nerušeně vykonávat. Vlastníte dům? Můžete jen jen tak z vlastního rozhodnutí třeba zbourat nebo změnit jeho uspořádání (pro jednoduchost jen vnitřní)? Ne, na spoustu úprav potřebujete razítko ze stavebního úřadu, podobně jako na demolici. Nemovitost tak nevlastní nikdo úplně, částečně jej vlastní stát prostřednictvím svých úředníků.

"Duševní vlastnictví"

Duševní vlastnictví, tzv. "copy right", je státem udělované a vynucované kopírovací právo tvůrce či toho, komu tvůrce k dílu udělili majetková práva. Tzv. duševní vlastnictví je spíš státem vynucovaný kopírovací monopol, který nevychází z vlastnictví ani ze soukromých (dobrovolných) vztahů.

Mimochodem, myšlenku nelze podle mne "vlastnit" ani podle starého římského přístupu k vlastnickému právu. Myšlenku totiž nelze ohraničit a hlídat. Lze ji zapsat na médium (mozek, flashdisk či na papír), ale nelze zabránit nikomu jinému, aby totéž vymyslel/vytvořil nezávisle. Myšlenka stejně jako jakékoliv "duševní vlastnictví" abstraktní; konkrétním se stává až zápisem na nosič. Stejně tak nelze myšlenku zničit - jen její nosič. A nosič lze vlastnit - narozdíl od toho, co je na nosiči zapsané.

Ale co autoři? Mají přece nárok na odměnu za svá díla, ne?

To zní jako "nárok na odměnu za práci" či dokonce "nárok na práci" za socialismu. K čemu je práce, pokud nikomu není užitečná? Pokud má někdo dostat zaplaceno, musí to jiný zaplatit. Není žádná jiná možnost, i když to tak může vypadat. Více viz v části práce a podnikání.

Jak tedy autoři dostanou odměnu za svá žádaná díla?

Praxe ukazuje, že skutečně žádané výsledky duševního vlastnictví lze efektivně chránit i bez státního monopolu. Principiálně samozřejmě smluvně, třeba s využitím DRM. Nebo navázáním produktu na další služby - tento koncept je oblíbený nejen u softwaru (verze zdarma bez aktualizací a podpory, placená verze s aktualizacemi, službami nebo i zárukou funkčnosti), ale také u audio a video produkce. (člověk, kterému se zalíbí zdarma dostupný film v malém rozlišení si možná bude chtít koupit přístup k DRM-chráněné variantě ve vysoké kvalitě). Při nízkých cenách se zároveň "pirátství" ani nevyplácí. Proč se zlobit s kopírováním něčeho, co můžete snadno získat za pár korun?

"Velká díla" - patenty a podobně

Existuje poměrně velký trh s patenty, průmyslovými vzory a ochrannými známkami. Koncept ochranné známky zde diskutovat nechci, protože podle mne jde o zjednodušenou ochranu dobrého jména (existence dostupné databáze umožní rychlou rešerši a dokáže značně snížit riziko nechtěného poškození jiného výrobce).

Státní patent představuje dohodu, ke které výrobce může a nemusí přistoupit. Pokud totiž výrobce něco patentuje, musí to úplně zveřejnit - popsat, aby mohlo být posouzeno, zda jde skutečně o novinku. Existují proto známé výrobky, které nejsou patentované, protože za důležitější než "ochranu před zákonem" považují výrobci skutečnou tajnost. (např. receptu na chutný nápoj)

Potíž je v tom, že z neznámého důvodu dostane přednost ten, kdo s myšlenkou přijde jako první. Ten, pokud se rozhodne patentovat, získá výhodu, ovšem na úkor všech, kteří ke stejné věci dospěli třeba jen pár minut po něm.

Jsem si vědom, že můj názor nesdílejí všichni Svobodní. Toto je však můj web a domnívám se, že můj pohled na duševní vlastnictví není v rozporu s politickou filosofií Svobodných.

Karel Zvára, 2017 - RSS